Na podzimní notéčku

Slunce se snaží jako o závod, ale rána a večery už napovídají, že se podzim blíží. Takže ráno svetřík a ponožky a odpoledne využíváme posledních otevřených dní na koupališti.
Je mi líto, že prázdniny končí (zase letos tak rychle utekly), ale zase na druhou stranu mám toto nadcházející období babího léta ráda.
Babí léto - to jsou pro mne i dýně. Minulý týden jsem si je dovezla od mamky z Moravy a budou mi dělat v různých obměnách společnost až do vánoc. Ale je to pouze první várka, ještě mi na jejich poli dozrávají další druhy.
Malé dýně jsou velmi dekorativní. Líbí se mi, že každý rok se objeví jiné zbarvení nebo tvar, který minule nebyl. Strašně ráda je aranžuju do různých košíků a nebo je postavím jen tak. Někdy stačí jeden dva kusy a je z toho hezké zátiší.
Prostě - dýně - ty já ráda. A nejenom jako dekoraci, ale také na talíři. Taková dýňová polévka z dýně Hokaido--- mňam, mňam .-)
Také se těším, až si děti vzpomenou, že chtějí dlabat bubáčky. Ale na to je ještě brzy, to je bude zajímat až s blížícím se Halloweenem :-)

Pokud byste měla některá o dýně zájem, zejména pro středočešky mám tip na zajímavý výlet spojený s obstaráním si jakéhokoliv druhu dýně:
jedná se o návštěvu Dýňové farmy v Bykoši - http://www.pumpkins.cz/. Určitě si udělejte čas - je to tam moc zajímavé a dá se tam strávit nejmíň půlka dne :-)



Tyto "lampionky" mne nikdy neomrzí



Gladioly

Maruščiny první aranžérské pokusy

V době, kdy u nás byla teta Helena jsme podnikli dva krásné výlety. Protože jsem hlava dubová a skopová, nevzala jsem si ani v jednom případě foťák (hlavně, že jsem od Ježíška dostala malý kompakt tak akorát do kabelky)!
Fotky z výletu na kopec (horu) Děd a výšlap do Králova Dvora tedy nemám, ale vzpomínek určitě hodně.

Na prvním výletě Maruška táhla batoh s pláštěnkou nahoru a zpátky ho plnila různými přírodninami. Našla obrovský kus kůry a nedala jinak, než že si ho vezme domů.

Po návratu se ihned pustila do aranžování po vzoru babičky Marušky. Babička Maruška má na aranžování květin a přírodnin velký talent. Dokonce pravidelně zdobí kostel a má s tím obrovský úspěch. Já jsem nejspíš tento talent po mamce nezdědila ( i když se fakt snažím :-), ale Maruška snad jo.

Když mne Maruška po chvilce zavolala, pyšně mi ukazovala své dílo a nedala jinak, než že to musím vyfotit.

Maruška hrdá na své dílo .-)

Dědictví po babi Eli

Předevčírem přijela další návštěva - tentokrát manželův bratr se ženou a přivezli mi pozůstalost po naší babičce Elišce.
Babička Eliška odešla minulý rok náhle a nepochopitelně - samozřejmě uprostřed práce (nikdy si neuměla sednout "jen tak", vždycky musela mít nějakou práci v ruce), ve věku nedožitých 70-tých let.
Zůstala po ní velká chalupa na polsko-česko-slovenkém pomezí, kterou opečovávala a zvelebovala pro nás, abychom za ní rádi jezdili. A my jezdili, i když od Prahy je to do Beskyd opravdu poněkud z ruky.
Od pohřbu a uložení urny jsme tam nebyli :-( Jednak proto, že manžel tam ještě "prostě nemůže" - chce to čas a jednak proto, že nás tam už nic netáhne. Je tam krásně, ale to nejdůležitější chybí :-(

V rámci dědického řízení přenechal manžel všechny věci z chalupy svému bráchovi, jenom já jsem projevila zájem o dvě věci: o hliníkovou formu beránka a starý džbánek na květiny.

Vlastně to není džbánek, ale čajová konvice, které chybí nahoře poklop, takže ji babička používala jako vázu. Konvičku babička dostala od své švagrové - tety Boženky z Albrechtic, která ji měla venku a macešsky ji používala jako konvičku na zalévání. Babi Eli se líbila a mrzelo ji, že taková krása slouží tak "přízemním" účelům, takže si o ni řekla a teta Božka jí ji dala.
Po pohřbu jsem se tety Božky ptala, jestli ji bude chtít zpět nebo jestli si ji mohu nechat. Nepožadovala ji zpět a prohlásila něco ve smyslu, že "takových krámů má víc a že mám přijet". To neměla říkat, určitě si do Albrechtic výlet udělám .-)



Detail ornamentu




S beránčí formou to bylo složitější, protože se líbila i mé neteři Olince, která jako první babiččina vnučka měla určitě přednostní právo si beránka ponechat. Vzala jsem to jako fakt, a dál jsem to neřešila. Ale když jsme před 14-ti dny přijeli Olince na svatbu, tak mi sdělila, že má pro mě toho beránka a že jí se nikam nehodí a že si ho můžu nechat. Dokonce mne donutila opsat si z babiččiny kuchařky recept na beránka, který přesně formě odpovídá.
Potěšilo mne to, protože beránka měla babička ještě po své mamince a pokud naše Maruška jednou projeví zájem, tak jí ho ráda dám, a kontinuita bude zachována.

Beránek je pravděpodobně z hliníku a peče se "čumákem" dolů, protože mu na přední straně vystupují nožičky na postavení. Taky oceňuji praktická ouška po stranách díky nimž se s formou dobře manipuluje (na rozdíl od mé současné kameninové formy). Nejsem si jistá, jestli ve formě beránka někdy upeču, ale forma je plně funkční, takže naděje je .-)




Vím, že beránka jsem mohla vytáhnout až na velikonoce a pochlubit se s ním později, ale já ho prostě musím ukázat :-)



Milá návštěva

O víkendu jsme měli návštěvu - přijela k nám sestra s rodinou. Děti se nemohly dočkat - zvlášť dvojčata, protože měla narozeniny a teta vždycky - V Ž D Y C K Y!!! koupí k narozeninám to, co chtějí a co si my rodiče nemůžeme dovolit. Taky se těšily na sestřenku a bratránka.

Víkend hrozně rychle uběhl a fakt jsme si to všichni užili.

Musím se pochlubit, že i já jsem obdržela dárek do nového domu: vázička/y spojené k sobě se naprosto skvěle hodí na můj pultík v kuchyni. Nejsem zrovna příznivcem těchto designových (= často předražených) věciček, ale tato mi udělala velkou radost.

Plané trnky

Včera jsem cestou od kamarádky narazila na mezi na překvapení: už dozrály plané trnky! Plané trnky (slivoň trnitá) mám z dětství spojeny s podzimem, ale dneska přece začíná teprve druhá půlka prázdnin!
Podzime - zadrž! Ještě máš čas! :-)

Samozřejmě jsem neodolala a "kousek přírody" si s sebou odnesla.