Podzimní vřes

Takový nádherný podzim!

Krásné babí léto. Sluníčko hřeje, příroda se zbarvuje a všude kam oko pohlédne je krásně. Babička Eli by si takový nádherný podzim určitě užívala ve své zahrádce - určitě by ji měla již upravenou a vysekanou, sklizenou a v rámci možností přichystanou na spánek. Bohužel už tu babička není,  a kdykoliv si na to vzpomenu, sevře se mi srdce. Tak milovala přírodu, zahrádku...

Vítej, podzime!

První podzimní den - a já nemám podzimní dekoraci. Nezbývá než recyklovat to, co mám :-)

Budu muset vyrazit co nejdříve do přírody a něco si opatřit.

Poslední rozloučení s babičkou Eliškou

Poslední rozloučení se konalo v krásný slunečný den, v sobotu, 17.9.2011 v kostele sv. Petra a Pavla na Hrčavě. S babičkou se přišlo rozloučit spousta lidí. Velká část lidí se ani do kostela nedostala a musela stát venku.
Obřad jsem prožila jako ve snu - vůbec si detaily nepamatuji, ale některé okamžiky si vybavuji až brutálně přesně.
Soustředěni kolem rakve s ostatky babičky, která si nebyla ani trošku podobná, děti, které plakaly a jenom tiše volaly "babičko, babičko"...
Strašné, nepochopitelné...
Dosud tomu nemohu uvěřit...
Tak náhle...

S hlubokým zármutkem ...

Alžběta Karpecká
roz. Koždoňová

*16.3.1942  +11.9.2011

Odpočívej v pokoji, babičko Eli!

Výlet na Koukolovou horu - Kotýz

Podzimní nálada - jednoduchá dekorace

Loučení s létem 2011 na statku v Litni

V sobotu 3/902011 byl hlášen od meteorologů horký a slunný den. Tak to se nám moc hodilo, protože v Litni Domeček Hořovice a liteňští hasiči uspořádali zábavné odpoledne nejen pro děti.
Protože byla Maruška ještě nemocná, zůstala doma s tatínkem. Vyrazili jsme jenom s kluky (za děsného řevu Marušky).
Kluky čekala spousta zábavy, spousta úkolů a tvoření a také hezkých odměn. Pamatovali jsme i na Marušku.
Zašli jsme domů na oběd a že se vrátíme odpoledne na divadlo. To už se Maruška nenechala odbýt a proto musel s námi i tatínek (k jeho velké lítosti - vůbec se mu do horka nechtělo).

 

Divadlo se dětem líbilo, dokonce i Honzovi. Maruška dokonce vystupovala při hrání písničky.

Vrcholem akce bylo předvedení zásahu hašení hořícího auta. Auto nejdříve zapálili, a potom uhasili :-) Smradu a kouře z toho bylo, ale kluci měli oči navrch hlavy. Jurášek s Maruškou si také zkusili auto hasit.

Akce se liteňským hasičům a Domečku Hořovice fakt povedla - vlastně jsem lepší akci v Litni za 13 let nezažila.

První školní den 2011

První školní den jsme vyrazili do vzdělávacích zařízení bez Marušky, která sálala jako kamínka.
Bohužel představy o tom, jak vlítnu na práci jako drak vzaly za své.

Honzík si začátek odbyl v pohodě, Juráškovi se ve školce taky líbilo - i bez Marušky.

Doufejme, že Maruška už v pondělí bude uschopněna a všichni začneme normální pravidelný školní režim.

Sbohem léto, vítej podzime!

Výlet na Libštejn

Pečení bábovky

Ráno jsem se rozhodla, že upeču bábovku. Do toho jsem volala mamce, a ona prý by moc ráda přišla na klínek bábovky a na kávu. Škoda, že je to cca 300 km daleko. Nicméně mi vnukla nápad: nafotila jsem průběh zdobení bábovky dvojčaty a výsledek jejich snažení, vložila fotky do wordu a poslala jí to vytištěné jako dopis. Doufám, že ji to potěší :-)



Dvojčata více čokoládové polevy snědla než se jí dostalon na bábovku




Čokoláda byla všude: na obličeji, rukách, oblečení, na zemi i na utěrkách




Došlo i na rvačku o hrnec




Nezbytné čokoládové sypání




A to je výsledek




.... a kupodivu byla i dost dobrá .-)



Výlet na Mramor

Nedělní výlet se nám trošku vymknul z ruky. Mé představy byly takové, že je zavezu např. do Sv. Jana pod skalou a že se projdeme nahoře po lomu Paraple, ale Honza si prosadil, že pojedeme na kole na Mramor. Tedy, že on pojede na kole, já a dvojčata pěšky. Nedokázala jsem mu tu blbost vymluvit, takže Honza půl cesty do kopce táhnul kolo. Byl zplavený jako kůň a já byla naštvaná, protože furt remcal. Z půli cesty jsem ho poslala domů. Ulevilo se jemu i nám.
Já s dvojčaty jsme vylezli nahoru a cestou dolů jsme natrhali přírodniny do váz.

Na cestě na Mramor - v pozadí hrad Karlštejn

Cestou z Mramoru

Po půlroce zpět v lomu Kobyla

V sobotu jsem to už nemohla s nemocným Juráškem doma vydržet. Má totiž angínu a má být v klidovém režimu doma. V praxi to vypadá tak, že se neustále všichni tři rvou, jsou zplavení jako koně a o klidovém režímu nemůže být ani řeč.
Proto jsem se rozhodla, že malá nenáročná procházka nemůže uškodit. Navíc náš pohodlný tatínek raději dlouho přemýšlí, jak si pohybovou aktivitu co nejvíce zkrátit, proto našel "novou" cestu do lomu: prakticky se přijede až k ústí tunelu autem a nemusí se udělat ani krok.
Takže jsme vyrazili. Ale ouha: neuvědomila jsem si, že je po dešti, horký den a tudíž velké roje komárů. Za chvíli jsme byli dožraní až běda. Tatinek nevydržel a prchnul zpět do auta, že nám nadjede a vyzvedne si nás na druhé straně naučné stezky. Já s dětmi jsem to došla nahoru.


Při ústí tunelu do lomu Kobyla




Maruška u jezírka plného komárů




Před jeskyní




Hysterický tatínek těsně před prchnutím zpět do bezpečí auta




V jeskyni




Maruška v zasypanané jeskyňce




Nezbytné "geologické" kladívko a Honzíkův výzkum