Luboš včera odvezl děti k Heleně, protože má jarní prázdniny a chce děti učit lyžovat. Zůstaneme doma jenom s Honzíkem.
Ráno tedy nemusím před osmou z domu (tudíž můžu zůstat v pyžamu a potom tajně vlézt po Honzíkově odchodu zpátky pod peřinu), nemusím na pondělní cvičení a úterní šachy. Dalo by se říct, že se mám. Jenomže už v neděli večer se mi po Juráškovi a Marušce začalo stýskat :-(
Musíme myslet pozitivně: děti si užijí sněhu a lyží a my s Honzíkem zase klidu. Navíc se mohu víc věnovat Honzíkovi, který je mnohdy až "poslední v řadě".
Musím mu něco vymyslet, aby měl taky pocit, že si to užil.