pondělí 25. července 2011

Dnes je den D - už to vypuklo!

Po několika (snad i deseti letech) jsme začali stavět. A ani jsme o tom nevěděli. Když jsme volali do firmy, kdy se máme připravit, že začnou, tak nám sdělili, že právě teď vylívají základy betonem.
Luboš se tam vypravil - a opravdu: ZAČALI JSME STAVĚT!


















neděle 24. července 2011

Výlet do Plzně - sami bez dětí!!

V neděli tatínek překvapil - prý, že když jsme sami doma, mohli bychom podniknout výlet bez ohledů na to, jestli je vhodný či nevhodný pro děti.
Vyrazili jsme do Plzně, protože byť jsme tam na nákupech nebo v ZOO mockrát byli, nikdy jsme si nemohli kvůli dětem prohlédnout centrum, náměstí příp. památky.
Byl to příjemný den - neděle byla slunečná, ale foukal čerstvý větřík, takže bez svetru to úplně nešlo.
Nedřív jsme obešli náměstí - mají tam 3 nové kašny - celé zlaté. Můj styl to zrovna není, ale vypadá to - no prostě zlatě. Místo čtvrté kašny je morový sloup, který je naopak moc hezký.

Potom jsme vylezli na věž katedrály sv. Bartoloměje, což je velmi impozantní dominanta náměstí.

Věž katedrály je zhruba stejně vysoká jako Petřínská rozhledna


Morový sloup
 Následovala prohlídka renesanční radnice postavené dle plánů italského stavitele Giovanniho de Statia v letech 1554 - 1559. Je fakt nádherná. V jejích prostorách se nacházela výstava určená českým letcům a také historii radnice.

Poté přišel zlatý hřeb dne: návštěva restaurace. A ne ledajaké. Tatinek si dal práci a našel pro mne místo, které bude dostatečně "luxusní", aby se mi tam líbilo a zároveň nebude snobské a příliš drahé. Po mnohaletém stravování v Mc Donnaldech a restauracích, kde se děti dají vypustit v zahrádce či dětském koutku, jsem si připadala opravdu jako v pohádce.
Jídlo bylo skvělé, velmi pečlivě a umělecky naaranžováno - oba jsme si to fakt užili. Já víc :-) protože tím, že řídil Luboš, jsem si mohla objednat pivo, ale moc jsem to netrefila: objednala jsem si jejich novinku - pivo Master, který má 18%!!!! alkoholu. Po necelém půllitru jsem se fakt vznášela a byla jsem hodně vysmátá- viz foto z lavičky v přilehlém parku.


Po skvělém obědě a pivku
 Když jsme se vraceli zpátky, chtěla jsem ještě vidět Velkou plzeňskou synagogu. Lubošovi už se to moc nelíbilo, protože on tento typ památek nemusí, ale ukecala jsem ho. Synagoga je fakt nádherná, ale bylo z ní moc cítit, že se už k původním účelům nepoužívá. Když vejdu do kteréhokoliv katolického kostela, cítím Boží přítomnost, cítím klid a mír. Tady jsem ho necítila. Pro mne to je velmi krásná a zajímavá památka, ale Bůh v ní není.


Mozaiková okna


Pohled z balkonu přes celou synagogu

Výlet jsme si moc užili. Dokonce jsem na chvilku zapoměla na všechny svoje starosti a na to, co děti a co....
Byl to moc příjemný den.

sobota 23. července 2011

První den Honzíkova šachového tábora - rozřazovací turnaj!

Tak jsem si naivně myslela, že tím, že Honzíka odešlu na tábor a děti budou u babičky, budu mít volno a klid.
Místo toho jsem byla celou sobotu nervózní a neustále mačkala na webu F5, abychom zjistili, jak Honzík při rozřazováku hraje. Nakonec to dopadlo docela dobře - byl 20-tý nasazený a uhrál 16 místo z 42 dětí.
To by se mohl dostat do skupiny, kde se hodně naučí.


První rozřazovací turnaj ve Studenově


pátek 22. července 2011

Honzíkova cesta na šachový tábor ve Studenově

Protože Honzík je velice nerozhodný a hlavně se mu do ničeho nechce a vše ho děsí a leká, vzala jsem iniciativu do vlastních rukou a přihlásila ho na šachový tábor na chatu Studenov v Harrachově.
Jednak bude Honzíkovi na podzim 10 let, a taky ho šachy baví a v neposlední řadě jsou vedoucími tábora jeho šachový trenéři a učitelé. I tak jsem to měla pořád na talíři, že on tam nepojede a že on si to nevybral a že ho pořád nutím.

V pátek nastal den odjezdu - Honzík měl plačtivou náladu, ale držel se. Počasí také nepřálo, protože celý den hustě pršelo, neustále ze všech stran znělo povodňové varování a také chata Studenov je opravdu na konci světa - a věrná svému jménu - pouhých 10 C!!!!

Když jsem ho předali a odjížděli jsme, bylo mi ho líto. Doufám, že to zvládne a že mu nebude moc smutno:-(