Všechno nejlepší

... k 6-tým narozeninám, Maruško a Jurášku! :-)

První drobnosti na svém místě...

... a jak ironicky poznamenal manžel: zrovna ty nejdůležitější! :-)

Jak probíhalo stěhování

... docela to šlo. Teda vzhledem k okolnostem. Přestěhovat 15 let života (těch hrozných zbytečností a krámů....) a také 3 děti je vždy strašné.
Ale zvládli jsme to. Máme přestěhován byt, teď už nás čeká jenom drobnost: vyklidit půdu, garáž a sklep .-)
Budeme muset objednat kontejner na suť a všechny zbytečnosti vyházet.

Jo, a další drobnost: ty přestěhované věci POSTUPNĚ uložit na svá nová místa. Při pohledu do místnosti, kam jsme přestěhované věci naházeli, je jasné, že to bude opravdu velmi pozvolné ukládání :-)

Připraveno k odvozu

Po nájezdu dětí, které v novém domě neustále hledají své hračky

Návštěva zoubkové víly

Nejdříve se začal kývat zoubek Juráškovi. Kýval s ním velmi úporně - jen aby ta zoubková víla už přišla a přinesla mu minci.
Jeho prvenství dokonale znechutilo o 2 minutu starší dvojčátko Marušku, která chce být neustále první, lepší a větší :-)
A protože všechno naše dvojčata prožívají spolu, vůbec jsme se nedivili, když se za 3 dny začal kývat zoubek i Marušce.
Juráškovi vypadl zoubek 3/7/2012 a Marušce 5/7/2012. Zoubková víla v obou případech přišla a penízky přinesla :-)

Letošní prázdniny



Ostrov Čiovo u Trogiru

 ... nás nečeká moře, ale stěhování, zabydlování, zakládání trávníku a .... prostě spousta drobností, které nutně k životu potřebujeme (no teď mě napadl sušák na prádlo nebo šňůra - prostě klasické nezbytnosti):-)







Je to přesně rok, kdy jsme začali stavět dům. Začátky byly komické - podepsali jsme smlouvu na stavbu, odjeli jsme na dovolenou do Chorvatska a když jsme se vrátili, základová deska byla hotová.



Příprava základové desky



Základová deska














Rychle následovala hrubá stavba .......


Stavění dřevostavby jeřábem jsme bohužel prošvihli



.... a 15.12.2011 jsme již kolaudovali.

Opticky rozčleněná fasáda naší "stodoly"

 Pak nastalo období "ničeho". Pořád se něco dodělávalo - tu tam chyběly dvěře, tam zase prahy, prostě drobnosti.



Pořád něco chybí, pořád něco není úplně dotaženo...


Nic z toho jsem neřešila, protože bylo předem domluveno, že stěhování nastane až o prázdninách, kdy děti odejdou ze školky a ze školy.

Ten  čas je tu. V úterý nás čeká finální stěhování. Už aby to bylo za náma !

Sbohem školo a školko, vítejte prázdiny

Konečně! I když letos má konec školy a školky trpkou příchuť: letos už opravdu naposled! Odcházíme nejen ze školy a školky, ale také z Litně. Už od včerejšího dne jsme občané města Beroun.  Dům je již přichystán, čeká na nás nový život.
Oplakali jsme to všichni - děti, já i manžel. Přece jenom je to místo, kde jsme prožili dlouhou dobu, kam jsme přivedli na svět své děti.  Děti svou školku milovali, Honzík školu také. Bude se nám stýskat.

Poslední cesta do školky

Konečně mám kuchyni!!!

Už můžeme bydlet!

PS: Škoda, že neumím fotit - ve skutečnosti vypadá o hodně líp než na fotkách :-)

Na svatého Jána...

... otvírá se létu brána.

Magickou svatojánskou noc jsem měla strašnou - nemohla jsem spát, a moje rozjitřelá fantazie konstruovala hororové scénáře. Máte to taky tak? Když v noci nemohu spát, řeším ptákoviny a řetězím jednu budoucí katastrofu za druhou. Naštěstí se z toho nic nevyplní, ale tu hrůzu si i tak prožiju. Úplně přesný je citát Marka Twaina: "Nejvíce se v životě trápíme věcmi, které se nikdy nestanou." Prostě ono "co když" hlodá a hlodá a prožitky z té paniky jsou autentické.

Takže svatojánskou noc jsem probděla (o magice a zázracích nemohlo být ani řeči :-), ale ráno jsem vyrazila na zahrádku a kousek otimisticky vybarveného léta jsem si přinesla do bytu.

Přeji všem krásné nadcházející léto a co nejmíň nočního "co když".

Dnešní radůstka za pár kaček

Párkrát jsem na různých zahraničních blozích narazila na keramiku s motivem lví hlavy. Docela se mi líbí. Hlava je pouze naznačena a na polévkových mísách slouží místo uší.

Protože je teď korunek míň (a to se máme stěhovat!), moc se po bazarech a ostatních lákavých obchůdcích nerozhlížím. Ale dneska jsem měla náhodou chvilku času a zaplula jsem do Kiku. Je to obchod s oblečením (na můj vkus je to dost hrůza - z velké části jsou materiály nekvalitní), ale mají tam i domácí dekorace.

Netušila jsem, že mezi obřími keramickými vílami, trpaslíky, muchomůrkami a jinými kýči objevím POKLAD.

Není to, pravda, polévková mísa - spíš taková mistička, ale za 29 Kč - no, nekup to :-)

Ještě nevím, kam přijde (cca na celých 5 dní - pak jí budu vybírat místo v novém domě), ale já něco vymyslím.

Královská hra

... v níž vynikají mé děti. Já už jsem nevyhrála ani nepamatuji - všichni doma se mi smějí.
Ale já jsem na sebe docela hrdá. Šachy mne naučily hrát až mé děti - nejvíc se mnou hrála tehdy čtyřletá Maruška. To začínala a potřebovala někoho, nad kým by vyhrávala, když s tátou a se starším bráchou jenom prohrávala. Pak jsem krátký čas vyhrávala nad Juráškem, který začal hrát cca o půl roku později než Maruška. Teď už se mi nepodaří, abych vyhrála - Jura zpoždění velmi rychle dohnal.
Já k šachovnici přistupuji s velkou pokorou a s vědomím, že jsem pouhý začátečník, který se má co učit. Ale musím uznat, že na té hře něco je - je silně návyková :-) a - jak doufám - opravdu trénuje mozek.



Jura po velmi rychlé výhře



Přichází čas říci "sbohem"...

... nejen našemu bytu, který jsme obývali od roku 1997, ale také Litni a přátelům, které jsme zde získali. Není to jednoduché.
Právě probíhá období inzerce nabízení bytu k prodeji, občas přijde někdo "napokuk", ale asi nebude úplně jednoduché byt v dnešní době prodat. Případní zájemci totiž vidí byt, který doposud obývá 5-ti členná rodina: sem tam odrbaný roh od dětských autíček a odrážedel, oprýskanou malbu v pokojíčku po nalepování plakátů letadel a aut, spoustu dětských knížek a oblečení... Zatímco pro nás a hlavně pro naše děti, které jsme si sem přivezli z porodnice je to DOMOV. Ke každému otlučenému rohu se váže nějaká historka či událost, ke každé skvrně či odřenině také. Prostě jsme v bytě žili.
Škoda, že se nedají prodávat zážitky či emoce, ale vlastně - stejně bychom je neprodali - ty si vezmeme s sebou.




Obývací pokoj




Obývací pokoj z opačné strany




Obývací pokoj




Pohled do kuchyně




Dětský pokoj



Stěhování se blíží

Prázdniny jsou tu coby dup a s nimi se blíží i stěhování. Nový dům už na nás čeká a je čas začít novou životní etapu... Je mi trošku těžko, ale stejně tak se už těším. Netuším, co nás na novém místě čeká, ale doufám, že v novém domě budeme šťastni.



Krb bez finální povrchové úpravy




Provizorní jídelní stůl




Kuchyňská linka již brzy bude na svém místě

Jak tak koukám na ty fotky - je tam ještě spousta práce, ale do začátku července vše musíme stihnout :-)

Pivoňky z naší zahrádky

Léto přichází

Z procházky okolo Litně jsme si přinesli kousek léta domů:

Ještě pět minutek...