Ale já jsem na sebe docela hrdá. Šachy mne naučily hrát až mé děti - nejvíc se mnou hrála tehdy čtyřletá Maruška. To začínala a potřebovala někoho, nad kým by vyhrávala, když s tátou a se starším bráchou jenom prohrávala. Pak jsem krátký čas vyhrávala nad Juráškem, který začal hrát cca o půl roku později než Maruška. Teď už se mi nepodaří, abych vyhrála - Jura zpoždění velmi rychle dohnal.
Já k šachovnici přistupuji s velkou pokorou a s vědomím, že jsem pouhý začátečník, který se má co učit. Ale musím uznat, že na té hře něco je - je silně návyková :-) a - jak doufám - opravdu trénuje mozek.
 |
| Jura po velmi rychlé výhře |
2 komentáře:
Milá Martinko, jsem potěšena a děkuji za komentář který mě pohladil po duši,zdobím 14let a nejvíc mě mrzelo jak náš kostelík sv Jiří ,přetvořili do moderní podoby, ale musela jsem si zvyknout.Prohhlédla jsem si celý Tvůj blogísek,(nabízím blogerské tykání,snad přijmeš?)a jsem moc potěšena !!!Šachy to je paráda,zvláště když jsem nikdy nevyhrála nad mým mužem,je neporazitelný!!!!!Líbil se mi článek o židovském hřbitově,kamínky to je moje parketa,ale kytky také ....uvidíme...ráda Tě budu navštěvovat,Daja.
Milá Dájo,
děkuji za nabídku tykání - jsem ráda, že ses ozvala. Já se za svůj blog trošku stydím, protože moje amatérské fotky jsou proti ostatním - no prostě hodně amatérské :-)
Jinak to zdobení kostelů mne moc zajímá - moje maminka také chodí dělat výzdobu a pokud něco hezkého někde najdu, tak jí to ukazuji jako inspiraci.
Takže se těším na Tvé další fotky a novou inspiraci.
Hezký večer, MartinaK
Okomentovat