 |
| Krb bez finální povrchové úpravy |
 |
| Provizorní jídelní stůl |
 |
| Kuchyňská linka již brzy bude na svém místě |
čtvrtek 14. června 2012
Stěhování se blíží
Prázdniny jsou tu coby dup a s nimi se blíží i stěhování. Nový dům už na nás čeká a je čas začít novou životní etapu... Je mi trošku těžko, ale stejně tak se už těším. Netuším, co nás na novém místě čeká, ale doufám, že v novém domě budeme šťastni.
Jak tak koukám na ty fotky - je tam ještě spousta práce, ale do začátku července vše musíme stihnout :-)
čtvrtek 7. června 2012
úterý 5. června 2012
pátek 1. června 2012
neděle 20. května 2012
Nedělní výlet na Týřov
 |
| Minivýprava na Týřově |
 |
| Hladomorna |
 |
| Děti v hladomorně |
 |
| Vyhlídka na ostrohu nad řekou |
sobota 19. května 2012
Židovský hřbitov v Oseku
Většina židovských náboženských obcí má svůj vlastní hřbitov. V minulosti musela s jeho založením souhlasit feudální vrchnost, proto židovské hřbitovy bývaly často daleko od vesnice nebo města, aby je ostatní obyvatelé „neměli na očích“. Někde směl být takový hřbitov založen jen na opovrhovaném místě, například v sousedství popraviště.
Základem židovských pohřebních zvyklostí je prastará zásada nenarušitelnosti hrobů. Ostatky zemřelých mají jednou provždy zůstat na místě, kde byly pohřbeny. Pokud plocha hřbitova nedostačovala a Židé ji nesměli rozšířit, navážela se na staré hroby silná vrstva hlíny. Další zemřelí pak byli pohřbíváni nad původními hroby a vedle nových náhrobků se zasazovaly i náhrobky původní. Tak se na některých rozlohou malých hřbitovech navršilo během staletí i několik vrstev hrobů a došlo k nápadně hustému nahromadění náhrobků.
Obvyklým náhrobkem býval deskový kámen zapuštěný kolmo do země(stéla). Může být pokrytý pouze písmem, ale mnohé z náhrobků bývají nápadné ozdobným tvarem i vyhloubenými či vypouklými ornamenty a symboly. Židovské náhrobní nápisy bývali od nejstarších dob výhradně v hebrejském jazyce a písmu. Až od poloviny 19. století se objevují náhrobky dvojjazyčné (hebrejsko–německé nebo hebrejsko-české). Skoro vždy ale na posledním řádku najdeme pět hebrejských písmen TNCBH, zkratku tradiční náhrobní formule, citující hebrejskou Bibli:„Ať je jeho (její) duše zahrnuta do svazku živých“.
Podle starého židovského zvyku se na hřbitov nenosí květiny, ale na náhrobky se pokládají kamínky. Tento zvyk připomíná pohřby ve starověkém Izraeli, kdy byly hroby pokrývány velkými kameny na ochranu proti zvěři.
Převzato z Dómského zpravodaje, farnost Olomouc
Základem židovských pohřebních zvyklostí je prastará zásada nenarušitelnosti hrobů. Ostatky zemřelých mají jednou provždy zůstat na místě, kde byly pohřbeny. Pokud plocha hřbitova nedostačovala a Židé ji nesměli rozšířit, navážela se na staré hroby silná vrstva hlíny. Další zemřelí pak byli pohřbíváni nad původními hroby a vedle nových náhrobků se zasazovaly i náhrobky původní. Tak se na některých rozlohou malých hřbitovech navršilo během staletí i několik vrstev hrobů a došlo k nápadně hustému nahromadění náhrobků.
Obvyklým náhrobkem býval deskový kámen zapuštěný kolmo do země(stéla). Může být pokrytý pouze písmem, ale mnohé z náhrobků bývají nápadné ozdobným tvarem i vyhloubenými či vypouklými ornamenty a symboly. Židovské náhrobní nápisy bývali od nejstarších dob výhradně v hebrejském jazyce a písmu. Až od poloviny 19. století se objevují náhrobky dvojjazyčné (hebrejsko–německé nebo hebrejsko-české). Skoro vždy ale na posledním řádku najdeme pět hebrejských písmen TNCBH, zkratku tradiční náhrobní formule, citující hebrejskou Bibli:„Ať je jeho (její) duše zahrnuta do svazku živých“.
Podle starého židovského zvyku se na hřbitov nenosí květiny, ale na náhrobky se pokládají kamínky. Tento zvyk připomíná pohřby ve starověkém Izraeli, kdy byly hroby pokrývány velkými kameny na ochranu proti zvěři.
Převzato z Dómského zpravodaje, farnost Olomouc
pátek 18. května 2012
Pažitka
Už od dětství jsem pažitku neměla ráda, ani její chuť, a ani její vůně se mi nelíbila. V naší zahrádce u domu (cca 60 m2) toho roste málo a ještě míň k jídlu. Za těch pár let, co zahrádku máme se z původních 3 kotoučků pažitky rozrostla na 4 velké koláče. Kolemjdoucí nám ji závidí, ale naše rodina ji neocení. Ocením ji pouze já a to jenom v době, kdy pažitka kvete - to je pak nádhera. Ty něžné, fialovorůžové květy vynahradí to, že po většinu roku pažitka "jenom zabírá místo".
pondělí 14. května 2012
Výstava Máme rádi zvířata...
... u příležitosti 45. výročí založení MŠ v Litni.
Děti na výstavu tvořily téměř od vánoc. Každou středu mi Maruška hlásila, co na výstavu ve výtvarném kroužku vytvořily.
Výstava byla moc hezká - bylo vidět, že paní učitelky ví, co dělají a že to dělají s láskou.
Samozřejmě jsem nesměla opominout ani jedinný exponát, který Maruška nebo Jurášek vytvořili. Dokonce k prohlídce zlanařili i tatínka a taktéž mu vše dopodrobna vysvětlili.
Maruška s Juráškem jsou ve školce poslední rok a před nimi tam chodil i Honzík. Školka je to moc hezká a hlavně s milým učitelským kolektivem. Děti tam chodí rády a určitě se jim bude stýskat, jako se stýská po školce Honzíkovi.
Děti na výstavu tvořily téměř od vánoc. Každou středu mi Maruška hlásila, co na výstavu ve výtvarném kroužku vytvořily.
Výstava byla moc hezká - bylo vidět, že paní učitelky ví, co dělají a že to dělají s láskou.
Samozřejmě jsem nesměla opominout ani jedinný exponát, který Maruška nebo Jurášek vytvořili. Dokonce k prohlídce zlanařili i tatínka a taktéž mu vše dopodrobna vysvětlili.
Maruška s Juráškem jsou ve školce poslední rok a před nimi tam chodil i Honzík. Školka je to moc hezká a hlavně s milým učitelským kolektivem. Děti tam chodí rády a určitě se jim bude stýskat, jako se stýská po školce Honzíkovi.
