Dědictví po babi Eli

Předevčírem přijela další návštěva - tentokrát manželův bratr se ženou a přivezli mi pozůstalost po naší babičce Elišce.
Babička Eliška odešla minulý rok náhle a nepochopitelně - samozřejmě uprostřed práce (nikdy si neuměla sednout "jen tak", vždycky musela mít nějakou práci v ruce), ve věku nedožitých 70-tých let.
Zůstala po ní velká chalupa na polsko-česko-slovenkém pomezí, kterou opečovávala a zvelebovala pro nás, abychom za ní rádi jezdili. A my jezdili, i když od Prahy je to do Beskyd opravdu poněkud z ruky.
Od pohřbu a uložení urny jsme tam nebyli :-( Jednak proto, že manžel tam ještě "prostě nemůže" - chce to čas a jednak proto, že nás tam už nic netáhne. Je tam krásně, ale to nejdůležitější chybí :-(

V rámci dědického řízení přenechal manžel všechny věci z chalupy svému bráchovi, jenom já jsem projevila zájem o dvě věci: o hliníkovou formu beránka a starý džbánek na květiny.

Vlastně to není džbánek, ale čajová konvice, které chybí nahoře poklop, takže ji babička používala jako vázu. Konvičku babička dostala od své švagrové - tety Boženky z Albrechtic, která ji měla venku a macešsky ji používala jako konvičku na zalévání. Babi Eli se líbila a mrzelo ji, že taková krása slouží tak "přízemním" účelům, takže si o ni řekla a teta Božka jí ji dala.
Po pohřbu jsem se tety Božky ptala, jestli ji bude chtít zpět nebo jestli si ji mohu nechat. Nepožadovala ji zpět a prohlásila něco ve smyslu, že "takových krámů má víc a že mám přijet". To neměla říkat, určitě si do Albrechtic výlet udělám .-)



Detail ornamentu




S beránčí formou to bylo složitější, protože se líbila i mé neteři Olince, která jako první babiččina vnučka měla určitě přednostní právo si beránka ponechat. Vzala jsem to jako fakt, a dál jsem to neřešila. Ale když jsme před 14-ti dny přijeli Olince na svatbu, tak mi sdělila, že má pro mě toho beránka a že jí se nikam nehodí a že si ho můžu nechat. Dokonce mne donutila opsat si z babiččiny kuchařky recept na beránka, který přesně formě odpovídá.
Potěšilo mne to, protože beránka měla babička ještě po své mamince a pokud naše Maruška jednou projeví zájem, tak jí ho ráda dám, a kontinuita bude zachována.

Beránek je pravděpodobně z hliníku a peče se "čumákem" dolů, protože mu na přední straně vystupují nožičky na postavení. Taky oceňuji praktická ouška po stranách díky nimž se s formou dobře manipuluje (na rozdíl od mé současné kameninové formy). Nejsem si jistá, jestli ve formě beránka někdy upeču, ale forma je plně funkční, takže naděje je .-)




Vím, že beránka jsem mohla vytáhnout až na velikonoce a pochlubit se s ním později, ale já ho prostě musím ukázat :-)